Kterými lukami, kterými lesy
brouzdal ses’, noční chvění není vření denní,
kterých měst ulicemi a kterých továren děsy
dral jsi živou ránu utrpení,
hledaje boha k obrazu člověka..?
Boha, tak velmi sobě podobného,
boha s lidskými hříchy, život se poleká.
Boha plodného k podivení, něžného k políbení,
krutého, s bezradnou vášní touhy srdce tvého,
bránit a milovat budeš – –, heureka, heureka!