Jestli se únavou neudržím a na zem’ padnu,
padnu do čerstvě pokoseného sena,
jež voní a šeptá: ‚Chlapče, umírám, vadnu –!‘
Zabořím tvář svou do vzdychajícího sena
a všechno to jeho zoufalství do sebe vssaji
a vypláču se...
A až bude hlava má opojena a omámena
a prosta trpkého jasna,
o tu kupu churavé vůně podepru se,
s úsměvem podívám se po šírém kraji
a zašeptám: ‚I smrt je krásná –!‘