Spi, spi, neznámá s obrazu,
na plátně olej zněl,
v hlubinách očí, v jich odrazu,
štká symfonie těl...
Tvé neznámé tělo zabíjí.
Vždyť před léty zabil tvůj zrak,
nemohu milovat Francii,
frak, prak, rak, drak, vrak, brak!
Spi, drahá má záhado s obrazu,
touha, bez tetivy luk, luk...,
Lukrecie vůbec neznala
smích krví opilých luk.
Krev milionů je opila
a z krve láska zní,
tisícem květů smrt ožila
nadějí poslední.
Spi jen, má drahá, neznámá,
vlny tuch odpluly v potoce,
mládí, jež pro tebe šílelo,
nejedlo vzácného ovoce...