ODPOLEDNE.

Mám tebe plné srdce, červencové, zlaté odpoledne! Sluncem rozpálená louko, dovádivé kvítí, svými pestrými křídly třepotající máky, z hluboka dýchající údolí, se zátočinou řeky,

s tůní, vroubenou brvami rákosí uprostřed louky a taky se sbory žab, které hrají stereotypní své melodie, – rozkošný světe, šepotající, měkký,

s milými, hrozně nemotornými brouky, rozjásaná louko! Slunce svítí, stříbrný dešť se lije, – tvé barvy, – tvoje vůně –,

čeř–ven–co–vé, zla–té odpoledne, mám tebe plné srdce, výskající, – nezastůně –!