nikdo neloví,
jen rybář a žralok,
na modrém moři,
žhavé slunce hoří
a v chalupách srdce člověka.
Až sem přijdou
se zlatou bídou,
raněný den padne na bok,
vymrou ptáci, zvěř z lesů zmizí,
zhořknou i vonné, ovocné mízy
a v tůních ryba poleká.
Chceš umřít, člověče, sotva ses’ hnul?
Budou tě učiti, jak máš výt’,
abys moh’ pro jiné živořit,
smíš míti života jenom půl!
Smutně zpívá prázdný stůl,
lampa bliká,
bledá žena vzlyká:
tohle nečekala;
když byla malá,
zpívala – – –.