Moře africké, naduté, vzduté a dobyvačné!
Africká hrůzo s nezničitelným čelem
Rvavého Hanibala a Hamilkara! Šelmě lačné,
Ejhle!, živočichu tvému tenkrát poprvé
Africká země nestačila, šírá vlast lvů a černochů a palem!
Fiaska, porážky tě hnaly do krve,
Rostoucí vojska vášeň bičovala!
Italia, Roma! Doma jsou stáda malá!
Co může ztratit země vlastně už zotročená?
A za mořem tak nádherně se žije
Na březích římských, v lázních Sicilie,
O bílých ženách sním!! Mé zuby skřípí, u mordy horká pěna...!
Ach, Italie! Ach, Sicilie!
Máš ještě dnes vášně dost, z bouře tvé nyje a vyje a zuří a dýmá,
Oh, útočíš ještě dnes divoce na břehy žádané země,
Řádné a od věků smilněné děvky panského Říma.
Exotické vlny svým vysokým, černým, žraločím čumákem
Až k vinicím letí a rvou a ryjí do sopečné půdy,
Frivolní rozkoší opilé, metají balvany, kamennou drť...
Rozkoš a žízeň a msta! Je z vás, africké pudy, radost a hrůza,
I když od vás nevzejde konec téhle barevné země!
Což!, – ale není tu lásky k člověku, nezná ji ani ta ubohá přístavní lůza!
Kletou vidinou zlaté moci šílený chtíč s jásotem vítá (evropské pudy!)
Éviva, vlastence otylé, fašistické košile, vřed světa, svou smrt!