Hledati pravdu? Hledej život!
Je pravdivější než pravda sama.
Pravda se skládá z praprostých příhod,
jež třesou ti palubou pod nohama.
Jsem Silvio, rybář, jenž život objímá prudce.
Žel, milenec není ještě své lásky jediným pánem.
Ani já před rokem, na lodi v moři slaném
s lanem v ruce.
Jsem Silvio, rybář a básník a osmahlý muž.
S bohem, Messino rodná, a hlídej mou ženu a dítě!
Makrely táhnou, k lovu čas nejvyšší už.
Na tři dny, Silvio? Pátek a sobotu? V neděli spravíme sítě!
Jsem Silvio, otrlý, pevný a pružný jak prak. –
Večer se moře vzdulo, k nebi se rozletělo,
nad Etnou zamával krvavý mrak,
nad vodou sírou čpělo.
Pod mořem s praskotem pukalo dno.
Co dělá Sicilie?
Ba, člověk měl štěstí nejedno,
ale po tmě! ZEMĚTŘESENÍ!? Etna soptí! A Messina?
Těžko v tom lomozu usíná.
Žije...?
V sobotu s bohatou kořistí, k návratu všecko schystav,
s Giovanim hledám v parách břeh.
Moře je šedé zoufalství, život je štěrk a vzdech.
Kdo umí bolestí zpívat? Tlučeme lebkou o lebku.
Přežil jsem na moři mnoho bouří, svou dětskou kolébku,
ženu a dítě a messinský přístav.