Jak na žně čekající ovsů klasy,
sršící sluncem, jsou tvé plavé vlasy,
kde rudá stužka květy vlčích máků
se prokmitává mezi stébly v poli;
obloha modrá, jež se nad údolí
ke hvozdům klene, ze tvých klidných zraků
v dálku se dívá; rty tvé rozpukané
jak země výhní srpnového dne
po vláze dychtí; meze z tebe voní
vyhřáté sluncem, vše je v tobě stkané
z paprsků žhoucích, z polních květů, chrp,
když cvrčků píseň, motiv léta, zvoní.
Jsi jako Ceres: v ruce lesklý srp,
na žebřinovém voze mlčky v kraje
díváš se, dýcháš, všecko v tobě zraje.