Lampy světlo dohořívá,
šerem kmitá tlumeně,
v síni mé se zvolna stmívá,
za stínem stín tiše splývá
se stropu a po stěně.
Náhle plamen zachvěje se
v zmírajícím vzplanutí,
bledý svit se na zdi třese,
jako anděl tmou se nese,
mává zlatou perutí.
Jakby z této hříšné země
cosi k ráji unášel,
chvatně prchá, mizí v temně...
v shonu stínů úzko je mně,
v duši cítím stesk a žel.