V zahradě zkvetlé na dne sklonku,
když záře slunce shasíná,
v kalichu nachového zvonku
zlacený motýl usíná.
Nachový zvonek, čarem jatý,
zavírá nad ním květu lem,
jenž uvnitř svítí celý zlatý
motýlích křídel odleskem.
Já zlomil stvol a kladu tiše
zavřený zvonek zářící
do skřínky azurného plyše,
jak drahý klenot zlatníci.
Spí zvonek v zlaté skřínky lůně
jak motýl v srdci kalicha,
až otevřeš ji, skrytá vůně
ti ve tvář tiše zadýchá.
A zvonek, symbol srdce mdlého,
vnoř do své vázy z perleti,
on kalich otevře – a z něho
ven zlatý motýl vyletí.