Den knihu zavřel. Večer vzňatý
plá jako drahocenné desky,
jež mihotají zlata lesky
a rubínovou sponou spjaty.
Na jejich vzácný brokát zlatý
vetkány tajné arabesky
a drahokamů duhy sváty,
ze kterých srší třpytné blesky.
Nad zlatou knihou v snění stojím
a neurčitou bázní jatý
ji otevřít a číst se bojím.
Mé všechny smutky, všechny stesky
v ní zrádně skryty – večer vzňatý
plá jako drahocenné desky.