KRÁSNĚJŠÍ hrad než kněžny sen
snil v sadě růží bělostných
a hudba zněla celý den
do krajin skřítků závistných.
Leč odjel kníže do světa
kouzelnou hledat zahradu,
kde zlatá Růže vykvétá
ve vytouženém Doradu.
A zámek v rozvaliny kles’,
zpustošen skřítky údolí,
jež rušil věčné hudby ples
a hlásných rohů hlaholy.
Netroubí s věže trpaslík,
že ke hradu se blíží host,
jen temnem bloudí táhlý vzlyk
a tichým smíchem šumí hvozd.
Že straší v zámku, říká lid,
když v skalách pláče ozvěna,
a poutník, jenž tu nucen jít,
se chvatně křížem znamená.