Krásnější hrad než kněžny sen
snil v sadě květů bělostných,
a hudba zněla den co den
do kraje skřítků závistných.
Žel, odjel kníže do světa
kouzelnou hledat zahradu,
kde modrá růže vykvétá
ve vytouženém Doradu.
A zámek v rozvaliny kles,
zpustošen skřítky údolí;
je rušil věčné hudby ples
a hlásných rohů hlaholy.
Netroubí s věže trpaslík,
že ke hradu se blíží host;
jen nocí kvílí táhlý vzlyk
a tichým smíchem šumí hvozd.
Že straší v zámku, říká lid,
když v skalách pláče ozvěna,
a poutník, jenž tu nucen jít,
se chvatně křížem znamená.