Jdu v lesů nočním stíně,
pohřížen v šeré sny;
tu a tam na pěšině
jas luny stříbrný.
Zásvětní ticho v lese,
ční mrtvě každý kmen;
jak pláč se v srdci třese
ztracené lásky sen.
Bez nejmenšího ruchu
jdu v truchlých vzpomínkách,
jak šel bych říší duchů
po strmé stezce v snách.
Cos chvílemi si steskne,
řekl bys, někdo vzdych,
a černé ticho teskné
zas houstne ve větvích.
A bloudím v lesů stíně,
pohřížen v šeré sny;
tu a tam na pěšině
jas luny stříbrný.