S větví se větve snoubí,
ze květů tvoříce
od stromu k stromu loubí
a bílé kytice.
Nad snětí sněť se věží
ve třpytnou kupoli
a tisíc květů sněží
na cestu k údolí.
A celý sad se třpytí,
jak vílí zahrada,
pozadí zlatem svítí,
kde slunce zapadá.
Bělostné květy snivé
a vonná poupata,
jež sněhem plály dříve,
teď hoří do zlata.
A zlato s ratolestí
se řine po květech,
květy si cestu klestí
a dolů kane v mech.
Jak v báji alej dlouhá
plá celá ze zlata
a v srdci věčná touha
umlká dojata.