V západu záři alej plane,
v bělostně zkvetlých korunách
se sněti na snět slunce kane
a zlatem crčí v cesty prach.
Třešněmi spěchá jara vání
kouzelnou hudbou lásky dum,
ó, tichý ševel, šepotání,
podivný vzruch a snivý šum!
Rtů dívčích něha z květů voní,
jež plaše svítají mi vstříc
a na větvích se ke mně kloní,
jak chtěly by mi něco říc’.
V šumění útlých ratolestí,
v odlesku zlatých červánků
své srdce cítím rdít se v štěstí
a zachvívat jak ve vánku.