S nebe se měsíc leskne
tak chorobný a mdlý
a v hloubi tůně teskné
se smutně zrcadlí.
Nad ním se vrba kloní,
jež stářím usýchá,
když vítr zbloudí do ní,
bolestně zavzdychá.
A rákosí se sklání,
jak nad ním vítr vál,
v tak úpěnlivém štkání,
jak by kdos naříkal.
Mé srdce chví se v bolu,
když slyší tento pláč,
a hořce pláče spolu,
ač neví proč a zač.