LlLIJE, moje kněžna snivá,
jak rusalka má zlatý vlas,
a když si lesem tiše zpívá,
zní smutnou hudbou její hlas.
Pastýři, kteří stáda pasou
u zříceniny ve kraji,
když zří ji bloudit zlatovlasou,
o lesních vílách šeptají.
Z daleka cestu ke mně hledá,
neznámou říší bloudí kdes,
až večer vzejde luna bledá,
ověnčen vstříc jí půjdu dnes.
Pst! tiše, lilie mé, tiše,
ať se ni vánek nedozví,
ni růže, která vedle dýše,
to moje sladké tajemství.