Lilie, moje kněžna snivá,
jak rusálka má zlatý vlas,
a když si lesem tiše zpívá,
zní smutnou hudbou její hlas.
Ovčáci zbožní, kteří pasou
svá bílá stáda po kraji,
když zří ji kráčet zlatovlasou,
o lesních vílách šeptají.
Z daleka cestu ke mně hledá,
neznámou říší bloudí kdes;
až večer vzejde luna bledá,
ověnčen vstříc jí půjdu dnes.
Pst! Tiše, lilie mé, tiše,
ať se ni vánek nedoví,
ni růže, která vedle dýše,
to moje sladké tajemství.