SVÉ brnění i přilbu zkusím,
dnes na cestu se vydám zas,
v neznámé dálky jíti musím,
kam z hloubi hvozdů láká hlas.
Nad hlavou temný hukot lesů,
za sluncem půjdu tisíc mil,
dokud těch květů nepřinesu,
o nichž jsem dlouho teskně snil.
Stříbrný štít chci v slunci nésti,
rek báje, dítě sváteční,
kam vkročím, musí růže kvésti,
v ráj změním háje smuteční.
V roh zlatý, k pasu zavěšený,
až mocně vichrem zaduji,
s rachotem puknou skalní stěny
a draci prchnou do slují.
Se zpěvem půjdu jako vesna,
kde bílý zámek vyrůstá,
princeznu zlatou zbudím ze sna
polibkem lásky na ústa.