V noci deštivé a tmavé
ocelárny pece žhavé
otvírají rudý jícen,
noční vzduch je jimi vznícen.
V záři, kterou nebe rudne,
míhají se stíny bludné
jako zatracenců shluky
ve propasti věčné muky.
Jako z pekla temné brány
duní těžkých kladiv rány,
bez ustání nocí buší,
sny se krčí v mojí duši.
Žhavý vzduch je rudě vznícen,
slzami a pláčem sycen,
lidské bídy vzdechy vanou
touto nocí ulekanou.
Jaká hrůza, jaké děsy!
Temnou cestou prchám v lesy,
jako smyslů zbaven v trávě
pláči hořce, usedavě.