Laskavé ruce bílé,
krásnější rukou princezen,
v mých smutků svítí chvíle
jak liliový sen.
Mne hvozdem vedou tiše
po skryté stezce mírných dum
a otvírají skrýše
k zakletým pokladům.
Jak rád bych hlavu složil
do jejich dlaní andělských
a soucitem jich ožil
ve chvílích bolů zlých.
Ó, ruce snivé krásy
ze říše vidin neznámé,
hlaďte mi něžně vlasy
a tište hoře mé.