Kol hřbitovní zdi jdeme, větru vání
z daleka nese zvonů naříkání
a kdesi za zdí věnci ztuchlých vůní
stížená rakev klesá v hrobu tůni.
Co podzimní nás mlhou tudy žene
kol hřbitova po cestě opuštěné,
kde chladný vítr svoje štkání šíří
a kolem nás jen žluté listí víří...?
Proč tudy jdeme? Či snad srdce cítí,
že musíme se záhy rozloučiti?
Proč tudy jdeme? Či snad nitro tuší,
že něco odumřelo v naší duši?
Se stromů listí jako slzy padá
a cestou v závěje se u zdi skládá,
a srdce pláče... věnci ztuchlých vůní
stížená rakev klesá v hrobu tůni.