Brunátně hoří stromy v lese
a chvílemi se s větví snese
sežloutlé listí v šelestu
jak zlatá prška na cestu.
V modravém slunci, v lesní ticha
sněť kdesi zalká, haluz vzdychá,
za vzdechem vzdech zní ve stromech
a nové listí prší v mech.
Oblohou vítr mraky honí,
hned slunce plá, hned stín je cloní
a lesem stromů větvemi
na cestách jasní se a tmí.
Závějí listů bloudím hebce,
cos tiše stůně, vzdechem šepce
a mroucích retů úsměvem
se teskně loučí v srdci mém...