Spřádám jemné pavučiny
v síně stíny,
celou noc a celý den
tkám své duše šerý sen.
Spřádám vlákna kruhovitě
v hebké sítě
nejraději na večer,
když se okny vkrádá šer.
Neboť všechno, co je hlasné,
světlo jasné,
žití ruch a denní šum
trhá hebkou přízi dum.
Tiše hledím ze své sítě,
neurčitě
celý svět jak bledý stín
jeví se mi z pavučin.