Jesenní vítr stromy svistí
v tesklivě teskném šelestu
a na cestu
večerním šerem prší listí.
Drobounkým deštěm mlha padá
do opuštěné aleje,
kde v závěje
se žluté, vlhké listí skládá.
Dál na cestu se listí roní,
z něj vane ztuchlé vůně dech,
jak na hrobech
když o Dušičkách věnce voní.
Mou tesknou duší vane cosi
tak potichu a zlehýnka
jak vzpomínka
a řasy mé se slzou rosí...