Stál jsem dole v zahradách,
ozářených slunce světly,
žhavý jarní vítr táh’
ve snětích a korunách,
které kvetly.
Jakobych byl stromem sám
v jarním větru, slunce jase,
listí mám a větve mám,
které k nebi pozvedám
v květů kráse.
V slunce zlatých paprscích
moje koruna se koupá,
cítím, kterak v žilách mých
z žití hlubin neznámých
míza stoupá.