Pod květy lípy větve kloní,
z nich k nebi stoupá sladký dech,
v zbujelé trávě cvrček zvoní,
bělásci tančí po hrobech.
Na stezkách záře slunce jásá
a zlatí vetchých křížů řad,
na které občas vítr střásá
s haluzí pršku květů rád.
Smuteční vrby vlasy vlají
nad hrobu šachtou zející,
kde v slunci ženy naříkají,
v závojích černých truchlící.
V zatuchlé tmy se rakev spouští,
dusivé ticho nastává...
Tu náhle z kvetoucího houští
vytryskne píseň jásavá.
Jak stříbra déšť se řinou tóny
ve vůních, v záři sluneční,
a zanikají pláče stony,
jen píseň vítězněji zní.
V temnoty hrobu hroudy duní,
poslední klesla na rakev...
Motýli tančí v květů vůni
a z houští jásá kosa zpěv.