Na tmavé lesní pěšině,
z azuru stkán,
pod stromy zvonek ve stíně
kvet zadumán.
Nepronik listím světla třpyt
ve hvozdu stín,
a modrý zvonek světu skryt
lkal z kapradin.
Zde marně kvetu ubohý,
lkal zvonku hlas,
nevidím modré oblohy,
ni slunce jas.
A zvoneček se rozplakal,
v kapradí kles;
leč odmítavě, chladně stál
kol temný les.