Na tmavé lesní pěšině
z azuru stkán,
pod stromy zvonek ve stíně
kvet zadumán.
Nepronik’ listím světla třpyt
sem v lesů stín,
a modrý zvonek světu skryt
lkal z kapradin.
Zde marně kvetu ubohý,
lkal zvonku hlas,
nevidím kousek oblohy
ni slunce jas.
A zvoneček se rozplakal,
v kapradí kles,
dojatý k slzám tiše štkal
s ním celý les.