Kol se všech stran se růže tísní
až k domu zdím a do oken
v bzukotu krovek, cvrčků písni,
jež jemně zvučí celý den.
Vše jiskří v prudkém slunce jase,
zde barvu má i věcí stín,
že žluti plápolají, zdá se,
a červeň hoří nad rubín.
Jak ostrov barev žárem dýchá,
do třpytů vnořen, celý sad,
zapadlý koutek v kraji ticha,
kde únik času není znát.
Zde člověk sotva sebe cítí
v dnů letních sladké pohodě,
jak tůně v slunci dřímá žití,
modř nebes leží ve vodě.