V kouzelných lesů zátiší,
hlubokou roklí ztajena,
kde ani vánky nedýší,
sní lesní tůně zlacená.
Modravé ticho zrcadlí
tajemná její hlubina,
neb v tento úkryt zapadlý
nevniká stezka jediná.
Co náhle ruší hvozdů sen,
že tichý záchvěv jimi táh’?
Les celý chví se okouzlen
a snivý šepot v korunách.
Strom každý větve kolíbá.
Oh! V zlatých vlasů záplavě
se k tůni Sylfa nahýbá
s korunkou čárnou na hlavě.