JAK kralevic jsem světem šel
a sněné carství najít chtěl.
Kde divy krásy tají svět,
o nichž jsem slýchal bardy pět.
Leč spustl kraj, pln rozvalin,
a stezku ztajil noci stín.
A zabloudil jsem ve močál,
kde bludiček rej mihotal.
Pláč mého rohu v skalách mřel
a modlit jsem se zapomněl.
Tu světlo kmitlo v dáli tmou,
žel, opět shaslo přede mnou.
Jak bludný princ jsem světem šel
a dlouho jsem se nevracel.
Já chtěl se slavným vrátit z cest,
v mých stopách měly růže kvést.
A návrat můj – jak bolestný!
Jen chudý přišel pocestný.
Ó, vizte muka mojich dnů –
to konec chimerických snů.