Jak kralevic jsem světem šel
a sněné carství najít chtěl.
Kde divy krásy tají svět,
o nichž jsem slýchal bardy pět.
Leč zpustl kraj, pln rozvalin,
a stezku ztajil noci stín.
I zabloudil jsem na močál,
kde bludiček rej mihotal.
Pláč mého rohu v skalách mřel,
a modlit jsem se zapomněl.
Tu světlo kmitlo v dáli tmou,
žel, opět zhaslo přede mnou.
Jak bludný princ jsem světem šel
a léta jsem se nevracel.
Já chtěl se slavný vrátit z cest,
v mých stopách měly růže kvést.
Leč návrat můj – jak bolestný!
Jen chudý přišel pocestný.
Ó, vizte muka mojich dnů –
toť konec chimerických snů.