Jak to venku stromy zmítá,
nocí kvílí větru sten,
chvílemi jak duchů ruka
tiše ťuká
stromů větev do oken.
Uvnitř v krbu oheň svítá,
temnem šlehá rudý plam,
hledím tiše jako zmámen
v zlatý plamen,
jeho písni naslouchám.
Jak bych kráčel v poli zlatém,
klasy šumí do snů mých,
vidím v ohně rudém lesku
zářnou stezku
ve večerních červáncích.
Po pěšině s lásky chvatem
v ústrety mi přicházíš,
štěstí vánkem kolébány
klasů lány
sklánějí se níž a níž...
Náhle vítr v krbu dýchnul,
oheň ztichnul, shasl plam,
chlad a temno zeje kolem,
s tichým bolem
na dny léta vzpomínám.