Neznámých lesů klenbou stinnou
zjevení světlá splývají,
třpytnými prsty na mne kynou
a na rozcestích kývají.
V korunách stromů šumot stálý
a potlumené ševely,
kdos jméno moje volá v dáli,
a na rtech cítím pocely.
U cíle lovci v rohy dují,
já dosud ve tmách bloudím sám,
váhavě krok svůj zastavuji
a hlasům z dálky naslouchám.