TRN zlatohlav můj roztrhal
na bludné pouti pralesem,
co drahé, vše mi život vzal
a cosi puklo v srdci mém.
A srdce mé již nebolí,
začíná zvolna kamenět,
a ve hvozdech a v údolí
zní roh můj touhou naposled.
Teď chatrčím se vyhýbám,
jak spatřím světlo zdaleka,
a pěšinami bloudím sám,
kde zapomínám člověka.