Červánků zlatě alej plane
a v rozvichřených korunách
se sněti na sněť slunce kane,
vše rubín, růže, purpur, nach.
Večerní vánek větve sklání
tlumenou hudbou lásky dum;
ó jaký ševel, šepotání,
tajemný ruch a snivý šum.
Nad hlavou mou se větve sklání
a zlatým vzduchem zpívají,
jak šel bych dlouhou řadou paní,
jež ratolestmi kývají.
Za šumu zkvetlých ratolestí,
jež stále kynou ve vánku,
alejí bloudím v duši štěstí
a zlatý odlesk červánků.