Z mého srdce hloubi šeré
sten se dere,
starý červ to v noci tmách
hlodá v jeho hlubinách.
Srdce vadne, srdce stůně,
štěstí vůně
hořkne v jeho kalichu,
červ dál hlodá potichu.
Hlodá, hlodá bez ustání,
v teskném štkání
srdce pláče do ticha
jako květ, jenž usýchá.
Za lístkem se lístek řine,
srdce hyne,
jako chorá růže schne...
červ ten v hloubi neztichne.