Zas Vesny doba vrátila se krásná,
zas na květech se jarní rosa třpytí,
zas obloha tak azurově jasná
a na ní slunko jasem zlata svítí.
Já však jak v podzim přemítám o žití,
že život celý, který člověk žije,
jest jako mrazem upálené kvítí,
jest monotonní tragedie.