Kol všude sníh se klade,
vše jímá stesk i žal,
jak srdce dívky mladé,
již milý oklamal.
Však mnoho nepoleká,
že venku sviští mráz,
mně v srdci věčně zkvétá
mé první lásky čas.
Pohroužena duše má je,
v ticho jindy šumných vod,
na prožité myslím máje,
na ni, její klam a svod.
Zašumí však píseň lásky,
jak ty ztichlé vody zas,
a mně trudné sejdou vrásky
v upomínce na ten čas.