Vichor zimy haluzemi mládí mého šelestí,
místo lásky, předtuch snění, sype sněhy neštěstí,
vůně mládí, píseň ptačí, kouzlo Vesny zaniká –
závoj černý zrad a hoře zastřel srdce básníka.
Přetrpký jest dnešní život, bouřlivý a peřestý,
hloh své větve trnovité věsí srázné do cesty.
Přítel přijde sladkým slovem, by ti v duši zasil jed,
a smrt vínek z trnů vtiskne v bledé čelo naposled.