Jdou v duše hlubinách po březích zapomnění
žalostné průvody zmrtvělých tužeb mládí,
a sténá naděje s láskami zapadlými,
vše v šatech vybledlých, co kdy jsme měli rádi.
Jdou smutné průvody k hřbitovu snů a tužeb,
jen v dáli černavé neznámě flétna kvílí
jak srdce znavené, jež puká žalem lásky,
když v rakev zavřen kdos nám nejdražší a milý.
Uprostřed hřbitova... Sen, zkamenělá touha,
jíž oko strnulé tmou žití skelně svítí,
noc těžká, hluboká, jak chvíle zoufalosti...
a z rovů šťastných let vát hrůzu člověk cítí...