Ó jak jsem znovu pookřál,
když v hloubi lesa sám jsem stál
a v duchu viděl nymphí zjev,
nad sebou slyšel ptačí zpěv.
Ó věčný, věčný za úděl
bych v lesů hloubi pobyt chtěl;
ve stínu lesů dlíti sám,
unášen k nebes výšinám,
by sladký uspával mne vánek,
bych sladce spal zde žití spánek
pohroužen v sny; a v slední den
byl Musou k hvězdám unesen.