Jak orel stále výše
letí k nebes výšinám,
tak spěje básníka duše
k nadsmyslným končinám.
Na zemi klid nenalézá,
spěje, touží stále výš –
tam, kde nad hvězdami trůní
klidu, pravdy slavná říš.
Vzmachem poesie básník
nad oblohou hledá klid,
který v duši jemu snese
hvězd tajemný noční svit.
Orel létá k dálným výším,
kde mocněji slunko plá,
až ho oko bystrozraké
pušky ranou s výšin sklá.
Tak i básník v duchu výše
tajupln a v duši hrd,
zalétá, až neúprosnou
v hrob ho sklátí kosou smrt.