Bych v celé řadě pěvců
měl býti poslední,
to kojí přec mé srdce,
když chmury v něm se dní.
Já vím, že není přáno
každému prvním být,
a hlavu slávy laury
si v posled ověnčit.
Však cíl musí být velký,
vždy výš po cestách všech,
neb bez cíle co práce –
bez cíle žití běh?
Pěvcem ještě dneska nejsem,
snad jím nikdy nebudu,
jsemť tak jako jiní lidé
vydán bouři osudu.
Nesen žitím semo tamo,
náhody a chvíle plen,
jen když se to žití mění
v sladký poesie sen.