Slavnosti Jara! Jásá zem, Vesna ji líbá tvůrčím snem,
nadšení dálkou světélkuje jak bludic kouzlo večerem.
V zlomených srdcích schřadlá vášeň na houslích nervů taje v žal:
což nikoho již není, není, by na mne s láskou vzpomínal?
tak teskní v hrobkách Zapomnění, veliké srdce, citlivé –
jitro má písně, květ má rosy, milenci růže krvavé,
za sluncem motýl v touhách vzlétne, světloška s lunou za svým snem,
a zvěsti nekonečné touhy slavíci pějí večerem;
pukají růže, nové lásky nadějí sladkých vzhoří snem,
a jejich ohlas – jako výsměch doznívá v srdci zlomeném...
Ach, tolik krásy, všecko jásá, mízy se chvějí tvůrčím snem,
jen v mrtvém srdci touhy teskní jak stříbro zvonů večerem...