Když všecko spí, jen luna bledolící
se snivě na kraj usmívá,
jen básník bdí a hlavu svoji snící
do dlaní skládá, si ji opírá.
Co duší jeho v této chvíli
tak mocně, přetajemně chví –
co bolů jeho nitro cítí,
to jedině jen básník ví.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.