O, křídla času! Ustaňte v svém letu,
nevzbuďte dítě z růžového snění,
vždyť bloudí ještě zahradami rájů,
když anděl Žití vtisk mu políbení.
Umlkni světe! Tvoje lži a klamy
nechť nestřísní ten nevinný sen bílý.
Shasněte hvězdy! A na křídlech míru
nechť v první sen se anděl Štěstí schýlí!
Dušinka děcka – lilije to bílá,
jež usmířením žehná všemu světu,
ztracených rájů tradice v ní zbyla.
A žití touhy srdéčkem se chvějí
jak rosa hvězd, když kane v kalich květů,
a zvony v „Ave“ svatvečerem znějí. –