Rozkoší chvěje se nitro, žár v očích vášnivě blýská,
ve vroucí krvi své péro namáčím s večerem zas,
ač mne kol proklela lůza schátralá, bídná a nízká,
ač hrůzou života bídy prokvetl záhy můj vlas,
přec píši vroucí svou krví, co přísné diktuje žití,
ať klnou bídníci, kterým credem jest prodejný cit,
víc nežli urážek bláto, co člověk v srdci svém cítí
a co má svatého v duši, nemůže žádný mu vzít.